Dubské Skály

Horolezecké objevování Dubských skal koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let vedlo ke zlezení řady nových skalních věží , prostoupení nových cest i poznání dosud nevyužitých úseků skal. Upřesněním hranic horolezeckých regionů v Čechách se naše území navíc rozšířilo na severu u České Lípy a na severovýchodě o skály u Doks. Z těchto důvodů se vrcholová komise Dubské skály rozhodla vydat tohoto průvodce.

   Hranice našeho regionu nyní prochází na jihu Lhotkou u Mělníka , Liběchovem a Ješovicemi , dále vede Brocnem , Úštěkem , Kravaři , Kozly , na severu sleduje Ploučnici mezi Českou Lípou a Hradčany , pokračuje Hradčanských rybníku , kde stáčí jižním směrem zhruba na Skalsko , vrací se na západ ke Mšenu a uzavírá se zpět ve Lhotce u Mělníka. Region je součástí Ralské pahorkatiny a jejího podcelku Dokeské pahorkatiny. Jádrem a nejzajímavější částí Dokeské pahorkatiny jsou Polomené hory , na jejichž území se rozkládá CHKO Kokořínsko.

   Pískovcová oblast Dubských skal patří k České křídové pánvi a většinou je tvořena druhohorními mořskými usazeninami středního turonu. Pouze na severním úpatí Maršovického vrchu se vyskytují cenomanské pískovce a spodnoturonské slínovce a jílovce a v západní části Jestřebské kotliny souvrství svrchního turonu až coniaku. Pro tento kraj typické kvádrové pískovce s kaolinickým tmelem jsou většinou porózní a měkké a snadno podléhají denudačním vlivům. Pískovcové věže bývají  proto relativně nízké , s oblými a málo členitými vrcholky. Tam , kde byl pískovec zpevněn železitým nebo křemenitým tmelem , vznikly selektivním zvětráváním často velmi zajímavé útvary jako Pokličky v Kokořínském dole , Špičák u Střezivojic , skály na Rači  atd. Pískovcové věže jsou většinou rozmístěny na úbočích roklí a dolů a mívají proto relativně nízké náhorní a vyšší údolní stěny. Skalní města se na území Dubských skal nevyskytují v tak typických formách jako třeba v Českém ráji , avšak s jejich náznaky se můžeme setkat např. v Planém dole , na Rači , u Blíževedel nebo v údolí Roklice.

    První doklady o horolezecké činnosti v Dubských skalách pocházejí z doby před první světovou válkou. V roce 1909 byly zlezeny věže Vosa , Větrná díra a Zlatý bratr v údolí Roklice a Tvarožník u Hradčan. V těchto letech byly litoměřickými lezci objeveny a navštěvovány skály u Úštěku a zřejmě i u Blíževedel. Po 1.SV přicházejí převážně drážďanští lezci i do jížních částí Dubských skal , o čemž svědčí záznamy v řídce zachovalých vrcholových knížek (Soví věž I. u Dražejova z roku 1920 , Konrád u Tubože z roku 1926 , Věže přátel přírody v Planém dolu z roku 1927 atd.) Záznamy o výstupech z období až do konce 2.SV jsou těžko dostupné , nebo se zcela pohřešují. Získávání a upřesňování starších dat je proto velmi obtížné a nebylo dosud dokončeno. Dodatečně byly zjištěny staré , již nepoužívané názvy některých věží , jako například Bettlerkónig (dvojče) , Jungfernstein – Panenská skála (Trubadůr) , Marderstein (Běch) , Konrandsturm (Tuboh) atd.

    Dokladem horolezecké činnosti v Dubských skalách před 2.SV je i Pilátův průvodce „Cvičné skály a horolezectví v Československu“ z roku 1938. Autor rozděluje „Dubské Švýcarsko“ na pět částí : Skály u Úštěku , u Blíževedel , okolí Vlhoště , Skály v Loubenském dole a v údolí Roklice a jížní část Dubského Švýcarska (Dražejov , Rač , Osinalice , Království , Šemánovický důl , Blatečky , Tubož , Houska , Planý důl , Ostrý kopec). Samostatně uvádí Kokořínsko , kam zařazuje skály u Mšena a v Kokořínském dole. Popisy jsou většinou stručné a povšechné a někde spíše napovídají možnost horolezeckého využití  skalních objektů.

   V roce 1945 přichází Jiří Malík s druhy do mšenských skal , kde zlézá řadu nových pískovcových věží. Výsledky této objevitelské činnosti , jakož i popisy ostatních tehdy známých dubských oblastí byly v roce 1961 publikovány v Jedličkově průvodci. Také v dalších letech pokračovalo v Dubských skalách horolezecké objevování , které bylo dokumentováno v několika průvodcích.

   Dubské skály nejsou zpravidla tak mohutné jako skály v jiných pískovcových oblastech a často stojí v obtížně přístupném a rozlehlém terénu. Většina dubských oblastí však poskytuje možnost lezení na neporušeném pískovci v krásné a klidné přírodě.

                                                                                   

                                                                                                     (Vladislav Strnad, H.P.Dubské skály)